„Beitrag zur Geschichte der Musik-Spielwerk-Erzeugung in Oesterreich“
von
Gustav Řebiček, 1838–1916, verfasst im Februar 1915
„Beitrag zur Geschichte der Musik-Spielwerk-Erzeugung in Oesterreich Die Erzeugung der Musikspielwerke in Prag reicht bis in die zwanziger Jahre des vorigen Jahrhunderts zurück.
Mein Vater Franz Řebiček, von Beruf Uhrmacher und zugleich ein guter Musiker in Dašic bei Pardubice, versuchte schon als junger kaum 18-jähriger Mensch, ein Musikspielwerk zu erzeugen, was ihm auch mit ziemlichem Erfolge gelang. Er ging wie damals Sitte war zur Vervollkommnung seines Metiers auf Wanderschaft (selbstverständlich bei seinen geringen Mitteln zu Fuß) und kam im Jahre 1820 nach Mariaschein bei Teplitz, wo er bei dem aus Württemberg eingewanderten Uhrmacher Willenbacher in Condition ging. Er wusste sich durch seine Intelligenz bei seinem Meister so unentbehrlich zu machen, dass dieser ihm eine seiner Töchter zur Frau gab. Mit dem Bruder seiner Frau, dem ehemaligen Infanterie[-]Lieutenant Alois Willenbacher [geboren 1796] gründete er die Firma Willenbacher & Rzebitschek, welche sich teils mit der Erzeugung von Uhren und Uhrenbestandteilen, vornehmlich aber mit der Erzeugung von Musikspielwerken befasste, und das Geschäft zunächst nach Josefstadt, dann nach Theresienstadt und schliesslich nach Prag verlegte, wo nun das Etablissement seit 1828 bis 1842 unter der Firma Willenbacher & Rzebitschek, von da ab nach Austritt des Alois Willenbacher [im Jahr 1842] bis 1870 unter der Firma F. Rzebitschek und schliesslich von 1870 bis 1897 das [heißt] bis zur Auflösung des Geschäftes unter meiner Firma verblieb. Gleich nach Ankunft meines Vaters in Prag (1828) wurde das Geschäft fabriksmäßig betrieben, indem er Special-Maschinen z.B. zur Erzeugung der Windfangtriebe (von denen ein Exemplar sich in der technologischen Sammlung der Wiener technischen Hochschule befindet) ferner Maschinen zum Fräsen der einzelnen Tonzungen auf der Stahl-Claviatur, hauptsächlich aber solche zum Setzen der Musikstücke auf die Walze konstruirte und namentlich darauf bedacht war durch Teilung der Arbeit die höchstmögliche Stufe der Vollendung der einzelnen Bestandtheile der Musikspielwerke zu erzielen. Die Qualität der in dieser Fabrik erzeugten Werke war nun die beste die man überhaupt auf diesem Gebiet erzielen konnte. Es ist dies auch auf allen Ausstellungen mit den ersten Preisen, so z.B. gelegentlich der Wiener internationalen Ausstellung im Jahre 1873 durch Verleihung der Fortschritt-Medaille und außerdem durch eine besondere Abhandlung des Herrn Hofrat Professor Hanslik in Wien, welche seiner Zeit als Feuilleton in der „Neuen Freien Presse“ erschienen ist, anerkannt worden. Die „Prager Spielwerke“, als solche in der ganzen Welt best gekannt, sind von uns nach allen Weltteilen verschickt worden, so z.B. nach Australien (Melbourne), nach New York, nach Brasilien nach Alexandrien (Ägypten) nach Petersburg, Bombay etc. Auch an das allerhöchste Hoflager Ihrer Majestät der Kaiserin Elisabeth, sowie für die Kammer der Söhne des Erzherzogs Carl Ludwig wurden diese Spielwerke geliefert. In den dreißiger Jahren des vorigen Jahrhunderts wurde unser Etablissement durch den Besuch dreier Erzherzöge (darunter der nachmalige Kaiser Franz Josef) beehrt. Von der Zeit ab, wo die Spielwerke mit einsetzbaren Scheiben in den Handel gekommen sind, ging die Erzeugung der Spielwerke mit Walzen sehr zurück (etwas Anfang der Achtziger Jahre) um dann nach Vervollkommnung des Grammophons, wo auch den Scheibenspielwerken der Todesstoß gegeben wurde, ganz aufzuhören. Im Jahre 1897 sah ich mich genötigt die Erzeugung der Musikspielwerke ganz aufzulassen, und zwar nicht nur wegen Mangel an Aufträgen sondern auch der sich immer unangenehmer fühlbar machenden Arbeiter-Verhältnisse wegen.“ Prag im Februar 1915 Faksimilesabbildungen des Autographs der dreiseitigen Abhandlung finden sich bei Es folgt eine Übersetzung ins Tschechische Roku 1915 sepsal jeho syn Gustav Řebíček stručnou historii výroby hracích strojků, kterou začal provozovat jeho otec a kterou Gustav Řebíček vedl až do ukončení činnosti firmy v roce 1897: „Článek o historii výroby hracích strojků v Rakousku.“ Výroba hracích strojků v Praze sahá již do dvacátých let minulého století. Můj otec František Řebíček, povoláním hodinář a zároveň dobrý muzikant v Dašicích u Pardubic zkusil vyrobit hrací strojek již jako mladý, sotva 18letý muž, což se mu podařilo se značným úspěchem. Jak bylo tehdy zvykem, vydal se do světa, aby se zdokonalil ve svém řemesle (s přihlédnutím ke svým nízkým finančním prostředkům samozřejmě pěšky) a roku 1820 došel do Bohosudova u Teplic, kam chodil do učení k hodináři Willenbacherovi, jenž se přistěhoval z Württembergu. Díky své inteligenci se pro svého mistra stal tak nepostradatelným, že mu dal za ženu jednu ze svých dcer. S bratrem své ženy, bývalým poručíkem pěchoty Aloisem Willenbacherem založil firmu Willenbacher&Rzebitschek, která se částečně věnovala výrobě hodinek a hodinových součástek, převážně však výroběhracích strojků. Obchod založil nejprve v Josefově, poté byl přesunut do Terezína, a nakonec do Prahy, kde podnik od roku 1828 do roku 1842 fungoval jako firma Willenbacher&Řebičeka nakonec od roku 1870 do roku 1897, tj. až do ukončení činnosti zůstal pod mým vedením. Hned po příjezdu mého otce do Prahy (1828) byl obchod provozován jako továrna, která konstruovala speciální stroje, např. k výrobě otočných listů (jeden takový exemplář se nachází v technologické sbírce Vídeňského vysokého učení technického), dále stroje k obrábění jednotlivých zoubků na ocelovéklaviatuře, především ale stroje k zasazení skladeb na válce.Dále se dělbou práce dbalona dosažení pokud možno nevyššího stupně dokonalosti jednotlivých součástek hracích strojků, a tak kvalita strojků vyrobených v této továrně byla nevyšší, které se vůbec v této branži dalo dosáhnout. Ta byla také oceněna na všech výstavách prvními cenami, např. na Vídeňské mezinárodní výstavě roku 1873 udělením tzv. medaile pokroku (Fortschritt-Medaille) a kromě toho zvláštním pojednáním dvorního rady profesora Hanslika ve Vídni, které se svého času objevilo jako fejeton v „Novém svobodném tisku“ (Neue Freie Presse). Pražské strojky, které jsou jako takové známy celému světu, jsme rozšířili do všech koutů světa, např. do Austrálie (Melbourne), New Yorku, Brazílie, Alexandrie (Egypt), Petrohradu, do Bombaje ad.Hrací strojky byly rovněž dodávány do hlavní komnaty Její Výsosti císařovny Alžběty a stejně tak do pokojů synů arcivévody Karla Ludvíka. V třicátých letech předchozího století byl náš podnik poctěn návštěvou tří arcivévodů (mezi nimiž byl i pozdější císař František Josef). Od té doby, kdy se začaly prodávat natahovací strojky na šňůrku, začala výroba hracích strojků s válci značně upadat (přibližně začátkem osmdesátých let) a později, po zdokonalení gramofonů, což přineslo konec i hracím strojkům na šňůrku, byla zcela zrušena. Roku 1897 jsem byl nucen hrací strojky zcela přestat vyrábět, a to nejen z důvodu nedostatku zakázek, ale také proto, že se stále zhoršovaly pracovní podmínky zaměstnanců. Praha, únor 1915 Gustav Řebiček
|
