W&Rz 8812

Willenbacher & Řebíček 8812

Rok výroby: 1836

Roku 1837 byla továrně Willenbacher & Řebíček na České obchodní výstavě v Praze za její výrobky udělena zlatá medaile

Anticipace ze zprávy o restauraci od Hans-Jürgen Eisela (citováno níže):

[Hřebínek moc nebrousit!]

„U tmavších skvrn na hřebínku se nejedná o rez. Tyto nepravidelné vzory jsou viditelné složení hmoty oceli. Polírování či broušení povrchu hřebínku z estetických důvodů bych nikdy neprováděl. To vždy vede ke ztrátě původního naladění hřebínku. U malých zářezů, které jsou vidět na povrchu zoubků, se jedná o stopy po nástroji, které vznikly při ladění a justaci během výroby“

Fotografie během restaurování Hansem-Jürgenem Eiselem

Šikmá šipka: Řebíčkův roh, rovná šipka: zářez nebo štěrbina v nosiči hřebínku, která slouží k použití nástroje podobného šroubováku, jenž se mohl se jmenovat páčidlo k sejmutí nosiče hřebínku

Foto während der Restaurierung durch Hans-Jürgen Eisel

Fotografie během restaurování Hansem-Jürgenem Eiselem

Spodní strana hřebínku s viditelnou korozí olověných závaží v oblasti basů

Spodní strana hřebínku, výšky

Úryvek ze zprávy o restauraci od Hanse-Jürgena Eisela

[Podnadpisy v hranatých závorkách se v článku nevyskytují. Byly přidány jako záchytné body, které slouží k propojení textu a které čtenářům jiných úryvků umožní provést srovnání této restaurační práce s jinými] (Hans-Jürgen Eisel: Hřebínkový hrací strojek od firmy Willenbacher & Řebíček v Technickém muzeu Vídeň, dostupné v: Das mechanische Musikinstrument, č. 114, srpen 2012, s. 17-22

[Koroze olova]
[...] [...] Sedm basových zoubků v oblasti osmého a desátého šroubku na hřebínku se nemohou volně hýbat. Z důvodu koroze se olověné destičky navzájem dotýkají.

[Stopy opotřebování špiček zoubků]
Na špičkách zoubků jsou zřetelné stopy opotřebování. Obzvláště v oblasti basů na spodní straně špiček, které se často používaly, je lehce rozeznatelné rýhovité obroušení materiálu. Toto opotřebování vzniká třením ocelových kolíků při hraní. Šířka rýh zůstává omezena na šířku kolíků, pokud se nemění horizontální pozice hřebínku. Zde jsou však rýhy širší a rozptýlené, což je dalším důkazem toho, že horizontální pozice hřebínku byla kdysi změněna. Nápadné je, že basové zoubky brnkají o válcové kolíky ve směru lehce doleva. Při silném nadzvednutí zoubků a opotřebení špiček zoubků se při hře vychylují doprava, do strany kloužou z kolíků a hrají nečistě. Olověná destička odpovídajícího zoubku se pak dotýká vedlejší destičky napravo a vzniká tak rušivý zvuk, protože se nemůže volně hýbat. Kvůli nízké postranní elasticitě ztvrdlých výškových zoubků a olověným destičkám (které zde chybí) se efekt podmíněný opotřebením v oblasti výšek nevyskytuje. Oba vnější výškové zoubky vlevo na hřebínku nejsou naladěny podle stupnice, během obou melodií nehrají. Celý hřebínek sestává z jednoho kusu oceli. Podle Luuka Goldhoorna jsou na hřebínku „dodatečně přišroubované basové zoubky“. Prokazatelně se však o tento případ nejedná. [Pozn.: Luuk Goldhoorn, Die Österreichische Spielwerkemanufaktur im 19. Jahrhundert – Ein fast vergessener Zweig des Kunsthandwerks, o.O. (Utrecht), o.J. (1999), S. 11]

Hřebínek
Na hřebínku jsem obnovil deset tlumičů ze špiček ptačích per, které pochází z drůbežích per. Přibližně polovina všech pergamenových tlumičů včetně těch, které již odpadly jsem očistil od šelaku a ty, které byly použitelné jsem znovu přilepil. Tlumiče jsem lehce posunul ve směru ke špičkám zoubků abych vykompenzoval chybějící délku opotřebovaného tlumícího materiálu. Přibližně jedna pětina odebraných pergamenových tlumičů byla ztvrdlá nebo tak opotřebovaná, že se tyto tlumiče nedaly použít a byly tedy nahrazeny umělohmotnými tlumiči vlastní výroby. Sedm basových zoubků se kvůli boční korozi olova na závaží nemohlo hýbat. Díky opatrnému odstranění malé zoxidované vrstvy nejjemnějším šmirglpapírem a vylisování lehce hrbolatých olověných destiček se podařilo prostor mezi nimi zvětšit tak, že se mohou zoubky znovu volně hýbat. Při tom pro mě bylo důležité, aby nevzniklo žádné slyšitelné rozladění. Horizontální pozici hřebínku jsem po dohodě s panem Donhauserem minimálně posunul doleva. Tím se má snížit již zmíněné boční vychýlení basových zoubků směrem napravo. Opticky a také akusticky se mi zdálo nadzvednutí basových zoubků příliš velké a výškových příliš malé. Proto jsem vzdálenost hřebínku od válce v oblasti basů lehce zvětšil a vzdálenost hřebínku od válce v oblasti výšek o trochu zmenšil. Basy jsou tak o něco tišší a výšky hrají trochu hlasitěji. V důsledku toho basy doznívají nepatrně dříve, výšky o něco později.

[Papírové proužky mezi základem hřebínku a základní deskou]
Mezi základem hřebínku a základní deskou jsem našel malé zbytky papíru. Díky těmto kdysi kompletním papírovým proužkům byl dříve hřebínek lehce vyvýšen nad základní deskou. Papírové proužky se u rakouských hřebínkových hracích strojků nezřídka používaly k justaci hřebínku a válce. Díky nepatrně zvýšené pozici celého hřebínku hrál kdysi hudební strojek postupně od výšek k basům jen minimálně tišeji. Papír se však zcela zachoval na obou ložiscích válcové hřídele. Zbytky na základu hřebínku jsem odstranil, abych mohl logicky a přesně zjistit polohu hřebínku na základní desce. Hřebínek jsem opět upevnil označenými šroubky v původním pořadí. Během našroubování strojku do kazety jsem každý ze čtyř modře zbarvených šroubků opatřil podložkou.

Závěrečné poznámky
Protože je přibližně polovina tlumičů původních a přilepených šelakem, prosím o zohlednění faktu, že se tyto tlumiče postupně uvolňují a mohou odpadnout. Je tedy kdykoliv možné, že se objeví další šum. Navrhuji strojek šetřit a v budoucnu ho nechat hrát pouze omezeně.

[Nečisté nebo tiché?]
Některé zoubky v oblasti basů hrají kvůli opotřebení nečistě. To se dá odstranit obroušením spodní strany špiček zoubků. Tímto způsobem můžeme dosáhnout čistého zvuku a volného pohybu zoubků. Důsledkem tohoto opatření však je, že se zoubky zvedají o něco méně. Proto je pak tón tišší a doznívá nepatrně dříve. Také se lehce zvýší frekvence kmitání a je možné, že bude potřeba strojek následně naladit. Po zvážení výhod a nevýhod jsme od tohoto opatření upustili, neboť je nevratné. Koroze olova pro mne byla překvapující. Další vývoj by se měl sledovat. Doposud mi není známá žádná metoda, jak ho zastavit.

[Koroze]
Kvůli korozi zní některé basy lehce kolísavě. Vcelku však hudební strojek nezní rozladěně. Sám vlastním malý hřebínkový hrací strojek od Willenbachera & Řebíčka s výrobním číslem 15365, který je přibližně 170 let starý. Nejsou na něm ani nejmenší stopy po korozi olova, a to byl strojek až do okamžiku prodeje zabudovaný do podstavce portálových hodin a olovo je středně až tmavě šedé a lehce se leskne. Jak mohou mít strojky tak odlišný průběh koroze olova by mohlo být zajímavým předmětem dalšího zkoumání.

Závěr
Dle mého názoru hraje strojek po dokončení práce – znatelnější zvýraznění výšek a lehké upozadění basů – opět harmonicky. Ve srovnání se starším zvukovým záznamem je jisté, že původně silný šum byl odstraněn. Díky zprovoznění sedmi basových zoubků, které do té doby byly „němé“ jsou basy rozpoznatelně silnější. Otočný list se opět spolehlivě spouští a funguje klidněji

Fotografie: Univ.-Doz. Helmut Kowar, Fotografie z restaurace: Peter Donhauser a Hans-Jürgen Eisel