[[Willenbacher & Řebíček] 4478-149

 

(Breker 9. 11. 2018, Los 9)


Na první pohled se může zdát zcela nepochopitelné, proč Goldhoorn sám nedokázal přiřadit strojek dílně Willenbacher & Rzebitschek, když na skle svých obrazových hodin od Kotzaurka, Breker 9. 11. 2018, č. 165, očísloval hned dva strojky podle stejného vzoru a firemní značkou opatřené hrací strojky měl pověšené na zdi. Důvod je prostý: obrazové hodiny jsou velké, velmi těžké a křehké. Jde o koláž kartonu a různých materiálů, (viz popis), ), které jsou připevněny na skleněnou desku, tzn. byly přilepeny (koláž od sl. coller, fr. lepit). S takovým (tak těžkým) skleněným objektem se musí zacházet mnohem opatrněji a manipulace v sobě přesto skrývá rizika, která Luuk Goldhorn samozřejmě nechtěl podstoupit. Tyto obrazové hodiny by člověk ze stěny v žádném případě neměl sundávat sám, neboť nebezpečí, že se při otřesu slepená místa rozlepí, je příliš veliké.

Další, zcela bez problému zařaditelný hrací strojek z tohoto období z dílny Willenbacher & Rzebitschek se v Goldhoornově sbírce nenašel.


Fotografie: ©Aukční tým Breker



Šroubek v blízkosti regulátoru otáček má o něco menší hlavičku. Aby mohlo být prověřeno, zda se jedná o původní šroubek, musí se vyšroubovat a zkontrolovat značka. Jako třetí šroubek by měl mít dva zářezy, prostřední potom jeden a první žádný.


Fotografie: ©Archiv Otmara Seemanna